Škoda že mně na rozdíl od focení psaní článečků moc nebaví, protože poslední sloh jsem zplodil po návratu z mrazivého Norska a to už je skoro půl roku. Teď je horké léto a chvilka času tak jsem si řekl že se to aspoň ve zkratce pokusím dohnat. Tak co se vlastně od té doby událo? Řekl bych, že docela dost.

Konec zimy jsem strávil prací na knize DAKAR 2009 – Legenda pokračuje, Spolu s Láďou Lálou jsme se rozhodli pomocí fotografií  a krátkých postřehů vrátit do divokých lednových dnů, které jsme strávili na jihoamerickém kontinentu při této velmi náročné a krásné rally. Kniha na 230 stranách přibližuje boj spousty bláznů s nehostinným prostředím rychlostních zkoušek vedoucích cestou necestou na nekonečných pláních Argentinské Patagonie, překonávání pět tisíc metrů vysokých průsmyků jihoamerických And, nebo boj v nejsušší poušti světa Chilské Atacamě. Vydání a tisk knihy si vzal na starost dakarský závodník a tiskař Martin Macík, šéf Českého reprezentačního týmu KM Racing, kterého jsem se stal také členem. Pokřtění knihy se uskutečnilo v paláci Adria za účasti naprosté většiny českých Dakarských závodníků, mezi nimi pětinásobným dakarským vítězem Pepou Macháčkem nebo nejúspěšnějším Čechem v kategorii automobilů Mirkem Zapletalem.

Jaro začalo přesunem na sever Afriky do saharské oázy Ksar Ghilan kde se uskutečnilo soustředění Dakarského týmu KM Racing. Dostal jsem za úkol sžít se Toyotou Hilux, která by mně měla sloužit jako novinářské auto na následujících akcích jež s týmem absolvuji. Auto je upraveno pro náročné terény, se kterými se na závodech Dakarského tipu setkávám. Je vybaveno závodními sedačkami se čtyřbodovými pásy, bezpečnostním ochranným rámem, kompletně předělaným podvozkem a dalšími bezpečnostními prvky. Toyota je také vybavena pro mě velmi nepostradatelným prvkem výbavy a to je lopata, kterou jsem hlavně v počátcích mého učení v dunách používal více než je zdrávo J

Na Sahaře jsem najezdil spousty kilometrů jak v písečných dunách, tak na tvrdých kamenitých pistách. Auto i posádka dostala docela tvrdě zabrat, ale jak se říká “těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ Velký adrenalin a neskutečný mazec je sednout si s kamarádem Martinem Macíkem do jeho ostrého Dakarského speciálu Liaz a střihnout si s ním v plném závodním tempu jednu Africkou erzetu. Velmi těžko se to slovy popisuje, ale představte si že vás připoutají do plechové bedny a tu pak hodí do Niagárských vodopádů a to několikrát za sebou, připadáte si jak v šejkru. Zážitkem byly také pravidelné večerní vyjížďky do pouště na čtyřkolkách, při kterých jsme si užívali spousty zábavy.

Po návratu z Afriky jsem se ještě ani pořádně nezaklimatizoval a následoval přelet na Azorské ostrovy, které se nacházejí v atlantském oceánu, v půlce cesty mezi Evropou a Amerikou. Tyto krásné zelené ostrovy patří pod Portugalsko a odehrával se tam další díl Internacional Rally Chalenge za účasti Českého továrního týmu Škoda motorsport. Rychlostní testy se tam odehrávají na úbočích stále aktivních sopek přecházejících do hlubokých lesů, fotilo se tam parádně až na divoké počasí. Chvíli svítilo sluníčko, chvíli pršelo zprava, chvíli zleva, pak ze spodu, mlha, duha a to stále dokola, nicméně Honza Kopecký kterého fotografuji dojel na parádním druhém místě, fotky se také docela povedly, takže spokojenost.